Po zrušení Vysoké školy technické Dr. Eduarda Beneše v roce 1951 byla zřízena Vysoká škola stavitelství, kde byl zřízen nový obor technologie silikátů, jehož vybudování se ujal prof. Kallauner. V roce 1952 v domě na Vídeňské č. 1 (dříve Koněvova) byla zahájena výuka chemie v nově vybudovaných laboratořích. Na výuce se podíleli především Ing. Miloš Malinger a Ing. Marie Jůvová, která se věnovala výuce chemie vody. V té době již přednášel chemii a technologii vody Prof. Dr. Ing. Alois Wagner. Toto pracoviště se stalo základem budoucí katedry chemie.
Již v roce 1952 se v důsledku potřeb rozvíjejícího se hospodářství začala rozrůstat problematika katedry silikátů zaváděním nových předmětů a koncem padesátých let vyvstala potřeba rozdělit katedru do tří samostatných celků, jedním z nich byla katedra chemie. V roce 1958 pak dostala katedra chemie budovu na Jaselské 18. Současně se rozvíjel obor zdravotního inženýrství, kde významné místo zaujímaly chemické předměty, přednášené prof. Ing. A. Wagnerem. Nedostatek výukových prostor vedl k vybudování chemického pavilonu na ulici Veslařské, který sloužil pro výuku chemie a technologie vody a byl dokončen v roce 1958. Nové výukové prostory umožnily zavedení výuky chemie v prvních ročnících pro všechny směry studované na fakultě stavební. Mimo to katedra zajišťovala výuku specializovaných předmětů na oboru technologie silikátů a oboru zdravotního inženýrství. Výukové prostory byly využívány též pro výuku chemie fakulty strojní a některých oborů fakulty elektrotechnické.
Prvním vedoucím katedry chemie byl prof. Dr. Ing. Alois Wagner, který byl významným odborníkem v oboru chemie a technologie vody. Významným způsobem přispěl k rozvoji a prohlubování výuky chemie na stavební fakultě. Po odchodu prof .Wagnera do důchodu v roce 1969 se stal vedoucím katedry doc. Ing. Jiří Brandštetr, CSc., který byl v roce 1971 z politických důvodů zbaven vedení. Po odvolání doc. Brandštetra z funkce vedoucího katedry byl jmenován do vedení doc. RNDr. Jaroslav Král, CSc., který byl vedoucím do roku 1987, kdy byla katedra chemie zrušena a přičleněna jako oddělení ke katedře technologie výroby stavebních hmot. Od počátku 80. let byla výuka chemie omezována, až v roce 1986 byla zcela zrušena. Po politické změně (1989) byla zásluhou děkana doc. Ing. Aloise Materny, CSc. v roce 1990 obnovena katedra chemie pod názvem „ústav chemie“. Jejím vedoucím se stal opět doc. Brandštetr, který v témže roce obhájil doktorskou disertační práci a o rok později byl jmenován profesorem pro obor materiálového inženýrství. Po jeho odchodu na chemickou fakultu se stal vedoucím ústavu prof. RNDr. Josef Malý, CSc., který vedl ústav do roku 1997. V letech 1997 až 2014 byla vedoucí ústavu prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc. Od roku 2014 je vedoucí ústavu doc. Ing. Jitka Malá, Ph.D.
Od svého vzniku až do roku 1992 byla katedra chemie situována do dvou lokalit. Část katedry zaměřená na chemii a technologii vody byla umístěna v chemickém pavilonu na Veslařské ulici. Pracovníci zaměření na silikátovou chemii sídlili v budově na ulici Jaselské. Když v roce 1991 bylo rozhodnuto, že stavební fakulta bude soustředěna v objektech bývalé Vysoké školy technické na Veveří a Žižkově ul., ústav chemie byl přestěhován do budovy bývalé chemické fakulty na Žižkově ulici, kde sídlí dodnes.
Na katedře chemie působili v minulosti v pedagogické a vědeckovýzkumné oblasti: Ing. Marie Brandstillerová, prof. Ing. Jiří Brandštetr, CSc., doc. RNDr. Hubert Fadrus, CSc., Ing. Jaromír Havlica, CSc., doc. Ing. Josef Huleja, CSc., Ing. Marie Jůvová, doc. Ing.Zdeněk Kittner, CSc., Ing. Ladislav Krahulec, prof. RNDr. Jaroslav Král, CSc, RNDr. Josef Kupec, doc. Ing. Miloš Malinger, CSc., Ing. Zdeňka Mokrá, CSc., RNDr. Zdeněk Šimek, CSc., RNDr. Marie Píštěková, Ing. Pavla Vybíralová, doc. Ing. Oldřich Hoffmann, CSc, Ing. Zuzana Bílková, Ph.D. Externím učitelem po řadu let byl prof. Dr. Ing. Zdeněk Šauman, DrSc. Na výuce a výzkumu se podíleli rovněž techničtí pracovníci: Marie Chaloupková, Božena Ráblová, Jana Bílková, Svatava Darebníková, Danuška Mašínská, Zdeňka Sušická, Dana Přibylová, Naděžda Krmíčková, Jan Šimeček a sklofoukač František Gebauer. Sekretářky ústavu byly Květa Prodělalová, později Marie Ferenčíková.
Současnost
Současné personální obsazení ústavu je optimální vzhledem k objemu pedagogických povinností. Výuku zajišťuje profesorka – prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc., docenti doc. Ing. Jitka Malá, Ph.D. a doc. RNDr. Pavel Rovnaník, Ph. D. odborní asistenti – Ing. Patrik Bayer, Ph.D., Karel Hrich, Ph.D., Ing. Marcela Pavlíková, Ph.D. a Mgr. Martin Vyšvařil, Ph.D. Laboratorní výuku připravuje laborantka Jana Čížková, dva laboranti – Hana Štefaníková a Ondřej Karásek, se zabývají výzkumem, administrativní pracovnicí je Ing. Blanka Obrovská. Vědeckým pracovníkem je prof. Ing. Teplý, CSc.
V oblasti pedagogiky vyučuje ústav předmět Stavební chemie v 1. ročníku ve studijních programech Stavební inženýrství. Ve vyšších ročnících bakalářského studia a v navazujícím magisterském studiu je výuka orientována na stavebně materiálový a vodohospodářský obor, jeden předmět z pokročilé chemie stavebních materiálů je vyučován i v programu Konstrukce a dopravní stavby a jeden předmět je vyučován v programu Enviromentálně vyspělé budovy. Ústav zajišťuje také výuku předmětů v doktorském studijním programu, a to na oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství a oboru Vodní hospodářství a vodní stavby.
Náplň všech předmětů byla podstatně změněna v souvislosti s institucionální akreditací v roce 2018 a některé předměty byly nově koncipovány. Na tomto základě lze dále tyto předměty průběžně rozvíjet tak, aby odpovídaly danému stavu vědeckého a technického poznání.
Ústav se podílí na vedení bakalářských, diplomových a doktorských disertačních prací na oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství a Vodní hospodářství a vodní stavby, studenti zpracovávají zajímavá témata vyplývající z řešení grantových projektů. Řada doktorandů již úspěšně disertační práci obhájila.
Po znovuobnovení ústavu chemie a odchodu prof. Brandštetra na chemickou fakultu se zaměření silikátové chemie orientovalo na korozi stavebních materiálů, a to jak betonu, tak i ocelové výztuže. Ve výzkumu byla navázána úzká spolupráce s ústavem stavební mechaniky, ústavem stavebního zkušebnictví naší fakulty, katedrou stavebně materiálového inženýrství a chemie FSv ČVUT v Praze, katedrou mineralogie, petrografie a petrochemie PřF MU v Brně, ústavem kovů a korozního inženýrství VŠCHT v Praze a Technickou univerzitou v Opole a společně byly a jsou řešeny grantové projekty GA ČR a MPO. Pozornost byla zaměřena na analýzu využitelnosti a prognózu životnosti stavebních objektů a predikci karbonatace betonu. V letech 1997 až 2004 byl výzkum v oboru chemie stavebních materiálů zaměřen na korozi ocelové výztuže, zejména na její ochranu zinkováním a realkalizací okolního cementového tmelu. Pozornost byla věnována také hydrataci cementu, sledování jejího průběhu v závislosti na podmínkách, vlastnostem vláknových kompozitů namáhaných vysokými teplotami a transportu solí pórovou strukturou betonu. Od roku 2002 se část výzkumu orientovala na problematiku historických omítek, na jejich náhradu při obnově architektonického dědictví, na možnosti zvýšení užitných vlastností a využitelnost sádrových pojiv a na transportní, mechanické a trvanlivostní vlastnosti vysokohodnotných materiálů obsahujících alternativní silikátová pojiva.
Prof. Teplý spolupracuje na projektech, které jsou zaměřeny na ocenění rizika ztráty únosnosti a provozuschopnosti stavebních konstrukcí, nelineární lomovou mechaniku betonu s využitím stochastických konečných prvků, spolehlivost a mechanismus porušování staticky a dynamicky namáhaných stavebních konstrukcí, modelování předpovědi životnosti betonu, únavových charakteristik a lomových parametrů pokročilých stavebních materiálů a stochastické modelování interakce konstrukce s podložím.
Ústav se zúčastní také na projektu regionálního výzkumného centra AdMaS (Advanced Materials and Structures)se zaměřením na vývoj nových materiálů s použitím druhotných surovin a progresivní spolehlivé a trvanlivé stavební konstrukce. V prvním ze záměrů se uplatňuje zejména využití alkalické aktivace aluminosilikátů, které vedou k tvorbě geopolymerní struktury, využitelné např. jako matrice pro fixaci těžkých kovů a výbuchovzdorné materiály. V Centru integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí řeší pracovníci ústavu korozní aspekty ve vztahu k životnosti železobetonových konstrukcí.
V oblasti chemie a technologie vody byly výzkumné práce zaměřeny na chemii a technologii čištění odpadních vod barvírenských, fluoridování pitné vody, anaerobní fermentaci čistírenských kalů, sledování obsahu dusičnanů v jihomoravských podzemních vodách. Dlouhodobě je pozornost věnována odpadním a povrchovým vodám. Pro ekotoxikologické hodnocení přírodních i technogenních vzorků byla založena ekotoxikologická laboratoř v rámci mezinárodní spolupráce belgicko-českého programu FITA. Provozní výzkum vychází ze spolupráce s vodohospodářskými organizacemi v Jihomoravském regionu a ÚVHK FAST, jejímž výsledkem je řada prací, společné výzkumné projekty a aplikace výsledků ve vodohospodářských provozech.
Ústav chemie se účastnil řešení vědecko-výzkumného záměru Vývoj metod modelování a řízení vodohospodářských a dopravních systémů, a to na jeho dílčí části Výzkum čisticích procesů ve vodním, mokřadním a půdním prostředí. Pozornost je věnována rovněž vodnímu hospodářství skládek tuhých odpadů s cílem čištění skládkových vod.
Významné osobnosti ústavu
Prof. Dr. Ing. Alois Wagner (1896 – 1978) byl prvním vedoucím katedry chemie. Uveřejnil řadu prací z didaktiky chemie a chemických demonstrací, z oboru hydratace iontů, čištění odpadních vod, fermentaci čistírenských kalů, zúčastnil se sestavení sedmnáctidílného Technického naučného slovníku hesly z fyzikální, anorganické a technické chemie. V oboru didaktiky chemie, spolu s profesorem Trtílkem z Fakulty pedagogické MU (dříve UJEP), napsal knihu „Jak porozumíme chemickým vzorcům a rovnicím?“, která osvětlila základní principy chemie mnoha studentům. Byl uznávaným odborníkem v oboru chemie a technologie vody.
Prof. Ing. Jiří Brandštetr, DrSc. (1927-2017) za svého 33letého působení na katedře chemie koncipoval řadu chemických předmětů, které rovněž přednášel. Publikoval přes 300 odborných prací, je autorem několika a skript, je řešitelem několika desítek výzkumných úkolů, zavedl metodu termochemické analýzy, je autorem řady patentů. Spolupracoval s řadou zahraničních pracovišť v Budapešti, Moskvě, Finsku, Kijevě, USA, Německu, výsledky své práce presentoval na mnoha národních a zahraničních konferencích. Po politické změně v roce 1989 rozpracoval myšlenku na obnovení chemické fakulty, na kterou v roce 1991 odešel. Na chemické fakultě předával své odborné zkušenosti studentům doktorského studia, ve vědecké oblasti se věnoval zejména využití fluidních popílků a dále rozvíjel vysokohodnotné betony, v tomto oboru dosáhl významných výsledků. I přes vysoký věk je do současné doby významným konzultantem v oboru chemie speciálních silikátových pojivových systémů.
Prof. RNDr. Josef Malý, CSc., (*1933) působil na ústavu chemie v letech 1990 až 2003. Prof. Malý je uznávaným odborníkem v oboru chemie a technologie vody, především v oblasti čištění městských a průmyslových odpadních vod. Zabýval se analytikou vody, vyvinul a ověřil řadu analytických metod pro zjišťování kvality pitných a odpadních vod. Koncipoval a řešil grantové projekty, jejichž výsledky jsou využívány v odborné praxi. Prof. Malý je autorem 4 monografií, přes 200 odborných článků a 4 učebních textů. Po odchodu do důchodu vypomáhá jako externista s výukou předmětů z oboru chemie a technologie vody, lektoruje a recenzuje publikace, píše posudky a sepisuje zkušenosti z oboru chemie vody, získané během profesního života.
Prof. Ing. Břetislav Teplý, CSc., (*1933) pracoval do roku 2002 na Ústavu stavební mechaniky. Jeho vědecké a odborné zaměření v oboru numerických metod řešení konstrukcí, modelování železobetonových konstrukcí, ověřování spolehlivosti a životnosti stavebních konstrukcí a rizik porušení stavebních konstrukcí, i personální okolnosti na fakultě vyústily v přechod prof. Teplého na Ústav chemie. Zde se ještě více utužila spolupráce ve VaV započatá již na začátku devadesátých let, zaměřená zejména na modelování degradačních procesů betonu a ocelové výztuže. V současné době je prof. Teplý, kromě spolupráce na několika výzkumných projektech, činný zejména v Centru integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí CIDEAS.